Blokáda Leningradu

Trvala nekonečných 872 dnů. Ze dvou a půl milionu obyvatel zde na konci onoho martýria zůstalo jen asi 600 tisíc lidí.
Město Petrohrad založil v 18. století car Petr Veliký a několik let po říjnové revoluci bylo přejmenováno na Leningrad. V létě roku 1941 se stalo dějištěm nejhoršího obléhání v rámci 2. světové války. Až 27. ledna 1944 válka v této části Sovětského svazu skončila. Toho dne, v 19 hodin a 45 minut, mohli generál Govorov, velitel Leningradského frontu, a členové vojenské rady Ždanov a Kuzněcov prohlásit: „Blokáda skončila. Skončilo i barbarské ostřelování města. Smrt německým okupantům!“ V tisku se psalo, že tento den se stal nejvýznamnější událostí v historii Leningradu, nicméně už krátce po skončení války se sovětská propaganda na příkaz Stalina pokoušela vymazat z paměti lidí ty nejúděsnější jevy, které obléhání provázely. Historie oněch stovek dní se měla omezit na hrdinství obránců Leningradu a jeho obyvatel. Podle odhadů historiků zemřel asi jeden milion Leningraďanů – hlavní příčinou byl hlad a mráz. Blokáda se stala příběhem nezlomného odhodlání, mučednictví, hrdinství, ale i pochybení. (Česká televize)