Sergej Vojcechovský, generál bez vlasti

Jak v nejsložitějších podmínkách občanské války, meziválečného období a začátku druhé světové války generál Vojcechovský dokázal zachránit čest ruského důstojníka a byl prospěšný Rusku i Československu… Na počátku 20. století byly Česko a Slovensko součástí rakousko-uherské monarchie. Vyvíjely značné úsilí o vytvoření vlastního nezávislého státu. Po vypuknutí první světové války tisíce Čechů a Slováků přešly na ruskou stranu, aby bojovali proti Rakousko-Uhersku. Z dobrovolníků brzy vznikla divize a posléze československý sbor. V srpnu 1917 byl do funkce náčelníka štábu 1. československé divize jmenován rodák z Vitebska, Sergej Vojcechovský. V této válce se projevil jako skvělý velitel, stratég a organizátor. Žádný jiný důstojník se nepožíval u československých legionářů takového uznání jako Vojcechovský. Všechno se změnilo v říjnu 1917. Carská armáda přestala existovat. Pokračovat v boji bylo marné. Legionáře zajímala jen jedna věc: jak se vrátit do vlasti? Bolševici povolili legiím opustit Rusko přes Vladivostok. Byla to sice dlouhá cesta, ale tehdy se zdála být nejbezpečnější. Vojcechovský mohl odmítnout doprovázet vojáky, ale nezradil je a spolu s legionáři se vydal na dlouhou pouť po Transsibiřské magistrále. přes Povolží, Ural, Sibiř, Dálný východ. O několik let později ruští historici obvinili Čechoslováky z rozpoutání bratrovražedné války na Sibiři. Opravdu to tak bylo? Co bylo příčinou vzpoury Československých legií? Jak se Vojcechovský stal jedním z vůdců Bílého hnutí? Čím se pro něj skončil Velký sibiřský ledový pochod? Jak se po dvaceti letech završil osud, který přivedl Vojcechovského tam, kde to vše začalo? (Česká televize)