Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi

Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi / Mein Führer – Die wirklich wahrste Wahrheit über Adolf Hitler (2007)

Do konce roku 1944 zbývá pět dnů a Adolf Hitler (Helge Schneider) propadá depresím. Prvního ledna má před zraky tisíců Berlíňanů a filmovými kamerami pronést novoroční řeč – bojovnou, údernou a ráznou. Jenže má deprese a na nějaké řečnění nemá ani pomyšlení. Třetí říše se hroutí a Adolf také. Jeho nejbližší spolupracovník a ministr propagandy Joseph Goebbles však potřebuje svého vůdce v dobré kondici, a proto přichází s nápadem, že s přípravou novoročního projevu může Hitlerovi pomoct jeho bývalý dvorní herec Adolf Grünbaum (Ulrich Mühe). Jenže Grünbaum je nejen židovského původu, ale ještě k tomu „žije“ i s celou svojí rodinou v koncentračním táboře. Goebbels neváhá a nechává celou rodinu přivézt rovnou do vůdcova sídla a Grünbauma posílá rovnou do kanceláře svého šéfa. Čas běží a vůdce musí být do novoročního projevu zpátky ve formě.

Adolf Hitler se jako komické postava ve filmu objevil už několikrát, ale ještě nikdy v celovečerním německém snímku. Hned po svém uvedení v německých kinech vyvolal film mimořádnou vlnu mediálního zájmu. Ozvaly se židovské i pravicové organizace, církve, oběti holocaustu… a ti všichni měli pocit, že film jejich životy jaksi poškozuje. Ne tak režisér a autor scénáře Dani Levy. Tento Švýcar židovského původu, který se tématem holocaustu zabýval i ve svých předchozích snímcích, totiž Adolfa Hitlera ukazuje jako bezbranného imbecila, s jehož mentálním rozpoložením může pohnout jen distingovaný židovský profesor.

Výrazné herecké výkony nedávno zesnulého Ulricha Müheho (Životy těch druhých) a Helge Schneidera (přední německý komik, improvizátor a satirik) z filmu činí šokující komedii, doprovázenou mrazivým pocitem nepatřičnosti. Současný film se s druhou světovou válkou vypořádává jako s akčním dramatem, thrillerem nebo srdceryvným melodramatem. Ale Levy se s ní vypořádává po svém – v duchu nejlepších tradic německé satiry, která si z Hitlera a nacismu utahovala před i po jeho nástupu k moci, dokud to tedy ještě šlo. Možná i díky této návaznosti patří v Německu Můj vůdce i přes svou kontroverznost k divácky nejúspěšnějším filmům letošního roku. (oficiální text distributora)