Mnozí historici vymezují období Studené války projevem Winstona Churchilla v americkém Fultonu v březnu 1946 a rozpadem Sovětského svazu v prosinci 1991. Jiní poukazují na to, že zásadní neshody mezi Sovětským svazem a Západem se začaly projevovat už v posledních obdobích 2. světové války a krátce po ní. Onen latentní konflikt, který naštěstí nepřešel ve válku skutečnou, se projevoval v mnoho oblastech. Nejen v přípravě na možnou vojenskou konfrontaci, ale i soustavným ideologickým bojem, obchodními sankcemi či kulturními a sportovními naschvály. Studená válka neprobíhala ve stejné intenzitě. Během oněch čtyřiceti pěti let docházelo k zostřování i uvolňování vztahů mezi supervelmocemi oné doby – Spojenými státy a Sovětským svazem. Ono mocenské přetahování sledoval po dlouhá léta se znepokojením celý svět. Významnou, byť vlastně nechtěnou roli na poli onoho přetahování, hrály oba dva tehdejší německé státy – SRN a NDR.
